Malá láska se časem změní v přátelství, velká v nenávist

17. září 2012 v 13:40 | Meldy |  other...
Řekněme si to narovinu. Milovat někoho, kdo k vám už to samé necítí, asi není úplně to nejideálnější. Mnoho z vás už to také určitě zažilo a domnívám se, že mi většina z vás potvrdí, že nejlepší cestou rozhodně není útápět se v myšlenkách, jak vám spolu bylo krásně a co skvělého jste spolu prožili. Nebo snad čekat, že se vrátí? Nesmysl. Pokud vám dá partner jasně najevo, že už dál nechce ve vztahu pokračovat, je blbost čekat. To bychom se mohli načekat i celý život, nemyslíte? Nebo copak byste chtěli, aby se k vám vrátil po nějak době ten, kdo vám ublížil, ten, kdo vás tenkrát tak moc ranil? Kvůli kterému jste probrečeli celé noci? Stojí nám to za to?


Přátelé či rodina nás uklidňují a říkají nám, jak to všechno přejde, že to chce čas a především často slyšíme větu: ,,NEBOJ, BUDE LEPŠÍ''.
My jim samozřejmě v tuto chvíli nevěříme, říkáme si, že už nikoho jiného nikdy nechceme, ... ale mají pravdu. Čas je v tu chvíli to nejdůležitější. Čas vše zahojí. I když v to nevěříme. Život už je tak zkrátka zařízený. Jednou je dobře, jednou zase hůř. Někdy se cítíme jako nejšťastnější lidé na světě, někdy bychom se nejraději propadli do země.

Jak to ale zvládnout? Jak to překonat? Možná se vám to zdá jako úplný nesmysl, ale nebojte se, každý tohle někdy zažije, ať už jednou či víckrát. Každý známe ty smíšené pocity. Jsme jak na houpačce. Nejprve vzpomínáme na krásné časy, na krásné zážitky, říkáme si, jak stále i přes to všechno milujeme, poté se zase všechno otočí, cítíme zlobu, nenávist. A stále dokola. To je naprosto normální a přirozené. Ale jak se s tím vypořádat?
Nejlepší cestou je se vypovídat někomu velmi blízkému. Někomu, koho velmi dobře známe, komu věříme, někomu, kdo nás vyslechne, popřípadě poradí. V těchto nejhorších dnech je nejlepší stále s někým být. Zajít na kafe, na oběd, sednout si jen tak do parku, povídat si o všem a zbytečně nemyslet na nedávný rozchod. Věřte, že dokážete tímto způsobem přejít i na jiné myšlenky, byť třeba jen na chvíli, ale ano.
Dalším důležitým krokem je, abyste se zbavili všeho, co vám doma po něm/ní zbylo. Vymazat zamilované smsky, odstranit dopisy, společné fotky a vše, co vám to všechno prostě přípomíná. Samozřejmě chápu, že to není to nejjednodušší a nebude se vám do toho zprvu chtít. Pokud by to bylo opravdu nad vaše síly, je možno si hmotné věci uschovat do nějaké krabice. Krabici ale odneste hodně daleko, třeba na půdu, a ani v těch nejhorších chvílích ji neotvírejte, jinak by to samozřejmě nemělo žádný smysl.
Možná bych měla říct, abyste s dotyčným přerušili kontakt, bylo by to nejlepší, ale občas to nejde. Někdy je to prostě tak, že se s ní/nim musíte, i když nechcete, vídat. V tuto chvíli je důležité, abyste nedali najevo, že vás to snad mrzí, ještě by z toho mohl/a mít radost. Slušně pozdravte a tím to končí. Do řeči se zbytečně nedávejte.


Všechno sice vidíte černě, říkáte si, jak se vám zhroutil život a že vás už nic nebaví. Nebojte. I toto má ale svou pozitivní stránku. JSTE VOLNÍ A TAK SI SVÉ VOLNOSTI NAPLNO UŽÍVEJTE!
Určitě je spousta věcí, kterých jste se museli kvůli partnerovi/partnerce vzdát, tak co to hned zase napravit? Kamarádi tě zvali na mejdan, ale ty jsi chtěl/a strávit večer s nim/ní? Tak to teď naprav! Zavolej kamarádům a někam vyražte! Chtěl/a sis koupit ty krásný kalhoty, ale jí/jemu se nelíbily? No a co! Vždyť už ti na ní/něm nezaleží! Šup, bez váhání si je kup! Zkrátka je to všechno jen na Tobě a nemusíš se nikým omezovat, užij si to!
Uvidíš, že i samotné/mu ti bude zase dobře :)
Navíc ... teď máš zase prostor na nové seznámení :P Když se na to budeš cítit, tak hurá do toho :) Opět můžeš přejít na jiné myšlenky... a třeba potkáš někoho, kdo bude ještě mnohem lepší, než partner předchozí :) Někdy to může přijít tak rychle, že se tomu budeš sám/sama divit, kdo ví :) Hlavně nic nezvdávej, hlavu vzhůru!!! Život jde dál a zase bude dobře ... chce to jen čas :)
 

Konec prázdnin.

16. srpna 2012 v 18:50 |  diary ...
Poslední článek jsem psala v červnu a celé prázdiny byly ještě před námi, teď už nám zbývá pouhých ubohoučkých 14 dní a šup zase do školy. Vůbec si nedokáži představit, že opět brzy vstávám, sedím dlouho ve škole, učím se ... Je to šílená představa ... představa, která se zanedlouho stane realitou, FUJ!
Jak je možné, že dva měsíce trávené ve škole utíkají tak pomalu a dva měsíce prázdnin rychlostí blesku? :(

Prázdniny jsou fajn, pořád někde lítám, sem a tam, nic nestíhám :) Ale užívám si to, moc, vžyť už jsem se na ty prázdniny tak dlouho těšila! :)

Ted mám chvíli volna, ale za pár minutek musím zase běžet ''do práce'' (mám brigádu).
Dnes jsem si udělala radost, koupila jsem si nové boty a novou teplákovku. Až budu mít zase čas, tak bych sem mohla hodit fotky nových věcí, aby tu pořád nebyly jen samé nudné články. Také bych se mohla dát pár fotek z prázdnin, tak zkusím něco vybrat :)

Tak já běžím :) Pokusím se co nejdříve přidat nějaké ty fotky a oběhnout pár vašich blogů :) Užívejte posledních pár dní prázdnin!!! :)


Kde jsou ty časy?

5. června 2012 v 0:05 |  diary ...

Hezký večer vám všem :)



Kde jsou ty časy - jaké časy? Časy, kdy jsem chodila na blog každý den, psala články, ''obíhala'' spřátelné blogy, dělala grafiku, učila se novým věcem, přihlašovala se do všemožných grafických i fotografických soutěží, ... to bylo něco. A co je teď? Na blog si nevzpomenu několik měsíců, spřátelené blogy dá se říct už nemám, z grafiky už nic nedělám, a popravdě... už také vůbec nic neumím. Všechno, co jsem se naučila z těch pár let blogování, za kus mého dětství je fuč. Tolik času jsem u těchto věcí strávila, a teď už sotva vím, co je photofilter ...


Před chvílí jsem v počítači narazila na starou, teď už téměř zapomenutou, složku. Složku jsem otevřela a tam mi to všechno připomnělo - všechny vzhledy, podklady pro grafiku (okraje, brushe, rámečky, ... ), a bůhví co ještě. To všechno jsem také střádala několik řádků let. A teď netuším, kdy a na co se všechno používá. A kde jsem to sakra tenkrát našla? Ach jo. Všechno je pryč,.. kdyby alespoň šlo vrátit se v tomto o pár let zpět :)


Teď mám šílenou chuť otevřít všechny programy a zkoušet něco vytvářet, vrátit se k tomu všemu ... Možná, kdybych nebyla tolik unavená, tak to alespoň zkusím :) ALE! Musím to někdy zkusit, třeba mě to zas chytne ... Jenže ... i kdyby, tak na to teď nemám vůbec čas. Toho času je poslední dobou tak málo, jsem pořád tak vyčerpaná, ale z čeho panebože. Chce to už prázdniny. Už se nám to zase pomaloučku blíží, ještě necelý měsíc a máme tu dva vysloužené (vytoužené) měsíce volna! Jupí ... takhle jsem se na prázdniny snad ještě nikdy netěšila! A jak se těšíte vy? :)

Tak se s vámi loučím, užijte si poslední měsíc ve škole a ... já se pokusím zase něco napsat v nejbližší době, změnit vzhled, trošku to tu ''zregenerovat'' :)

Mějte se krásně, s pozdravem Meldy.

Kam dál

Reklama